Dnes jsem hrdá na to, že se mi podařilo založit gymnázium, které je vyhledávanou a troufám si říci i prestižní vzdělávací institucí. Školu jsem s týmem lidí budovala po malých krůčcích, systematicky a promyšleně. Samozřejmě jsem zažila i pár okamžiků, kdy se vše nevyvíjelo tak, jak jsem si představovala. Soukromá škola neměla a nemá na růžích ustláno a je potřeba ji stále progresivně rozvíjet. Vždy jsem ale věřila ve své schopnosti, ve svoji intuici a nevzdávala se.

Nedávno jsem opět dostala impuls a důvěru něco dokázat. Stejně jako před třinácti lety i dnes mám stejnou chuť a odvahu se poprat a zvítězit. A tak jako to nebylo jednoduché tenkrát a vše mohlo dopadnout jinak, ani nyní není vítězství předem dané. Naopak. A právě to mě láká. To je to, co mě baví. Sebrat odvahu a sílu a se schopnými a stejně zapálenými lidmi se pustit do práce. Ambice mám totiž nejvyšší. Zvítězit a vrátit straně ODS prestiž a slávu (alespoň u nás v Praze 5).

Mé dosavadní osobní i profesní úspěchy mi dodávají odvahu a chuť podílet se na veřejném životě. Proto když přišla možnost se zapojit do komunální politiky, nezaváhala jsem. Toto rozhodnutí je přirozeným vyústěním mého profesního i společenského vývoje. Jsem navíc přesvědčená, že bohaté zkušenosti s řízením vzdělávací instituce a s vedením většího týmu lidí mi dodávají sílu a sebejistotu, které jsou při prosazování smysluplných a užitečných změn potřeba.