V nedávném článku jsem se věnovala utváření nové agendy školského resortu na Praze 5. Minulý týden jsem měla možnost představit výsledky své dvouměsíční práce včetně plánů pro rok 2019 na třetím zasedání školské komise.
Od svého zvolení do funkce 1. místostarostky jsem začala formovat agendu školství na Praze 5. Resort školství je velmi komplexní oblast, která vyžaduje systematickou, pečlivou a každodenní činnost. Protože se ve školství pohybuji téměř třicet let, měla jsem příležitost pochopit, že škola je velmi složitý živý organismus, který pro svoji dobrou kondici potřebuje láskyplnou péči a trvalý zájem. A proto bych vás v tomto článku ráda seznámila s mými prvními kroky v oblasti školství, které už realizuji nebo realizovat začnu.
Společně s ostatními pražskými radními a místostarosty jsem se v Nové radnici zúčastnila Fóra radních pro školství. Magistrát zde představil svůj investiční plán a také záměr přispívat na platy učitelů základních a mateřských škol, který velmi vítám. Během fóra byl velký prostor věnován debatě - nejčastějším tématem pak byla spádovost mateřských škol. Do diskuze jsem se ale zapojila také se svým záměrem upravit strukturu výročních zpráv škol.
Tento týden proběhlo setkání rodičů žáků základní školy Pod Žvahovem s představiteli Městské části Praha 5. Úspěšný rozvoj znovuotevřené školy dospěl do fáze, kdy je aktuální uvažovat o jejím osamostatnění a o rozšíření projektu na II. stupeň. Hlavním tématem setkání tak byla budoucnost školy.
Jak bude nastavena spádovost mateřských škol v Praze 5, zajímá asi každého rodiče malého dítěte. Způsob nastavení spádovosti totiž určuje, jak velký prostor bude mít rodič při výběru školky a zda bude pro přijetí rozhodující konkrétní ulice uchazeče či bude stačit pouze to, že uchazeč má trvalý pobyt v Praze 5. A protože v životě není nic pouze černé nebo bílé, obě možnosti při určování spádovosti mají svá pozitiva i negativa.
V těchto dnech je to měsíc, kdy jsem jmenováním do funkce 1. místostarostky zahájila nový profesní život. Z kanceláře ředitelky školy jsem se přestěhovala do kanceláře komunální političky. První týdny přinesly mnoho změn, nových kontaktů, pracovních vztahů a úkolů.
Mám teď čerstvou zkušenost s odměňováním zkušených učitelů – supervizorů. A protože mně tato zkušenost naprosto vyrazila dech, mám potřebu o tom napsat a tím si pofoukat bolístko.
Ve školství se pohybuji třicet let a za tu dobu jsem zažila mnoho změn. Některé z nich byly přínosné, a tak posunuly naše školy vpřed, jiné stály za starou bačkoru, a tudíž českému vzdělávání uškodily.
Kina patří mezi místa, která navštěvujeme rádi. Bohužel u nás v Praze 5 jsou taková místa pouze dvě, a to ještě patří k masovkám, tedy k multiplexům. Filmoví fajnšmekři musí za „svými“ uměleckými kousky jinam. To by se mohlo změnit.
Před třinácti lety jsem takzvaně vyšla do světa. Do té doby jsem se plně věnovala rodině a vychovávala tři děti. Před třinácti lety jsem dostala impuls a důvěru k založení soukromé školy. Začínala jsem úplně od nuly. Měla jsem jen svou vizi a odvahu ji uskutečnit.
Parkování, neboli spíše neparkování, se stalo noční můrou mnoha řidičů Prahy 5. Ježdění okolo domu a zoufalé hledání volného místečka znají obyvatelé všech pětkových lokalit počínaje Motolem a Barrandovem konče. Modré zóny některým řidičům pomohly, a tak si je pochvalují, jiným život zkomplikovaly, a tak by je nejraději zrušili. Těžko hledat viníka. Faktem je, že aut je více než míst na parkování. Neexistence celopražského systému výrazně situaci zhoršuje a mnohdy vede k přelévání aut z jedné městské části do druhé.
Prázdniny a dny dovolených jsou ideálním časem pro návštěvu výjimečného prostoru. Takové místo se nachází kousek od rušné křižovatky Anděl, a je tedy v samém srdci Prahy 5. Samozřejmě mám na mysli barokní letohrádek Portheimka.
Strana 5 z 6